Ahoj,
jmenuji se Jessy, jsem anglický kokršpaněl a narodila jsem se někdy na přelomu července a srpna roku 1999, ale komu a kde nevím. Jako dvouměsíční miminko mě jakýsi "dobrák" vysadil před útulkem Amira v Budějcích, kolemjdoucím lidem řekl, že vypadají, že se o mě postarají a odjel. A protože to bylo v sobotu odpoledne, kdy je útulek zavřen a ti lidé byli známí našich známých, dostala jsem se až k mojí paničce, která si mě vždycky přála.
Byla jsem to nejhodnější štěňátko, snad jen pár loužiček, ale jinak žádné lumpárny. Asi ve třech letech jsem si pár měsíců zkusila agility, ale trenérka se nám odstěhovala do Rakouska, a tak moje sportovní kariéra skončila. Ono popravdě slídění a kopání myšiček mě baví mnohem víc. I když do teď se u slalomu umím rozparádit a paničku pěkně seštěkat.
Když jsme pak s paničkou poznali páníčka, začaly jsem jezdit na vandry a spát venku a já mohla kopat myšičky celou noc..no to byl sen
Teď už je mi 9 let, trochu mě trápí záda, tak mě panička víc šetří. Ale uznejte, který pejsek má svoje schůdky do postele? Nesmím totiž skákat, i když pan doktor říkal, že mě to nebolí. Taky už nejezdím na dlouhý vandry, ale o to víc si užívám ty kratší.
Už jsem dáma v letech, ale pořád mam chuť do života.
....
Tak takový by popis Jessynky ještě před pár lety...nyní už to bude rok, co nás musela opustit. Jessynka byla a je tím nejlepším psem, ketrý mě v životě potkal. Nikdy na ní nzapomenu a vždy jí budu mít ve svém srdci. Ona teď hlídá Klondyke, jedno z jejích oblíbených míst, kde kopala myšičky, spala ve futrálu od kytary, hlídala před nezvanými hosty a byla nám tím nejlepším parťákem!
